PACHATEL

CHARAKTERISTIKA PACHATELŮ

Všeobecně lze řící, že neexistuje typický pachatel ani oběť šikany, ale existují určité predispozice a rysy, které člověka ke konfliktům předurčují . Podle Spurého jimi jsou: nižší úroveň obecných rozumových schopností, emoční labilita, popudlivost, nekritické příjímání názorů, nedostatek sebevědomí, zvýšená agresivita, impulsivnost, sklony k úzkosti, snaha svalovat vinu na druhé nebo neschopnost přizpůsobení se.

Popudů k mobbingu může být mnoho. Může se jednat o závist, nenávist, frustraci, osobní nejistotu, vlastní pocit křivdy, vnitřní prázdnotu, nesympatie, osobní nepřátelství související s minulostí, radost z ubližování, předsudky, nudu, touhu být středem pozornosti anebo třeba strach z konkurence, ztráty zaměstnání, moci, kompetencí, postavení apod.

Oběť je pro pachatele nástrojem k uspokojení jeho potřeb jako je snížení napětí, vyplnění časových mezer, zvednutí sebevědomí či vlastní hodnoty. Potřebuje ostatní, aby je mohl ničit a zviditelnit sám sebe. Mobber ke svému životu potřebuje druhé.

Typologie pachatelů

Typologie mobberů podle Huberové

• Srůjci mobbingu, kteří jsou při mobbingu určujícími činiteli, protože vymýšlejí stále nové hanebnosti a nenechají tak oběť ani vydechnout, neboť si od toho slibují vlastní výhody, či se sami chtějí zbavit frustrace. Mnozí z nich jednají sami, jiní si v kolektivu hledají spojence.
• Náhodní pachatelé rozvinou trvalý spor z naprosto bezvýznamného konfliktu. Jde o vyrovnaný boj, dokud jeden ze zúčastněných nezíská převahu.
• Spoluúčastníci. Existují dva typy. Jedni, kteří aktivně podporují jednoho či více strůjců tím, že zatlačují vybranou oběť do ústraní, kupříkladu kusými posměšnými poznámkami. A druzí, kteří se snaží celý problém nevidět, snaží se nedat se do této malé války zatáhnout, a tak k psychickému teroru pasivně přispívají. Tady je ovšem spoluzodpovědnost, neboť mobbing je zpravidla možný pouze s pomocí účastníků, kdy se pachatel činí dále, protože mu nikdo nepřekáží. Leymann tuto skupinu přihlížejících osob označuje za potenciální pachatele.[1]

Typologie mobberů podle Svobodové

• Mobber tyran a manipulátor – ničí a ponižuje druhé. Nedokáže respektovat druhého. Útočí na sebedůvěru a sebevědomí oběti,  znevažuje ji, aby si zvedl vlastní hodnotu. Tráví čas kritizováním, dokazováním vlastní nepostradatelnosti. Manipuluje s ostatními, má talent rozhádat kolegy, neboť je nenápadnými poznámkami poštvává proti sobě. Zneužívá třetí osoby a má radost, když může intrikovat, což mu často jeho inteligence pomůže dotáhnout do vítězného konce.
• Mobber diktátor – nejdůležitější je moc a touha vládnout, být nadřazen, dominovat a mít za každou cenu převahu. Potřebuje nadměrný obdiv, uznání a vede ho touha po sebezdokonalení. Má tendenci rozkazovat, udělovat úkoly, hrát si na vedoucího. Potřebuje mít pod kontrolu, co lidé řeknou, udělají nebo čemu věří.
• Mobber ničitel konkurence – má ziskuchtivý základ, upřednostňuje kariéru. Zpochybňuje profesní zdatnosti ostatních. Novými pracovníky se cítí ohrožen, a proto volí mobbing jako prostředek k odstranění konkurence. Nezřídka je mobberova kvalifikace oslabena nebo okolo svého vzdělání mlží, či ho dokonce předstírá.
• Nespokojený mobber – nejistota, frustrace a zraněné ego. Veškeré chyby, potíže a nedostatky svaluje tento mobber na druhé, neustále si stěžuje a svoji nenávist promítá na ostatní, ze kterých se pak stává jeho kořist. Hlavní metodou mobberovy obrany je projekce,  snaží se na oběť přenést vše, co je v něm samém špatné. To pomáhá k utišení vnitřního napětí a kompenzaci komplexu méněcennosti.
• Stresovaný mobber – neschopnost vypořádat se s velkým napětím a zátěží v práci i doma. Jako vhodný prostředek odreagování se od stresu mu slouží napadání druhých. Popírá tím vlastní utrpení, bolest, obtíže a deprese. Hledá obětního beránka, který za něho ponese vše, co sám nedokáže unést. Popíráním reality měnit svoji psychickou bolest v negativním přístup k ostatním.
• Znuděný mobber – špatná organizace práce, její nedostatek, monotonie či stereotyp dávají dostatek prostoru k vymýšlení, jak zaplnit čas, a stávají se tak spouštěcím mechanismem mobbingu.
• Mobber bývalá oběť – napadá druhého člověka, protože byl dříve sám obětí. Utočí první, neboť má strach, že by se mohly opakovat útoky na něj. Často má pocit, že ho někdo pronásleduje nebo mu chce ublížit. Roli oběti má perfektně zvládnutou. Zkušenost jej naučila, že je to jediná cesta k „přežití“. Je těžké takového člověka prohlédnout, neboť v nás vzbuzuje soucit, litujeme ho a přitom sebou necháváme manipulovat.
• Mobber středobod vesmíru – staví se do role oběti, chce být litován, vyvolat soucit a čerpat s tím spojené výhody.  Tuto taktiku volí nejčastěji tehdy, když je nucen k zodpovědnosti. Touží být středem pozornosti a je schopen k tomu užít jakýchkoliv prostředků. Vydává se za chudáka, přehání své potíže. Snaží se dotlačit oběť k reakci, odvetě, aby se mohl vydávat za oběť a o skutečné oběti říci, že ona je ta špatá. Využívá slabostí oběti, aby ji zesměšnil, posílil v ní pocit viny, a hlavně ji vyprovokoval k nevhodné reakci před svědky. Snaží se vyvolat dojem, že oběť za všechno může. Je tak schopným manipulátorem, neboť dokáže situaci převrátit natolik, že oběť vybuchne, čímž potvrdí mobberova slova a okolí přesvěčí o tom, kdo je ten špatný Mobber tak získá nejen spojence proti skutečné oběti a začne být ostatními litován, ale navíc v obětech vyvolá výčitky. [2]

Dodatek k typům podle Švejdové

Nevědomého mobbera – člověk, který si neuvědomuje, že jeho jednání vede k šikanování a zaměňuje je s přirozenou autoritou nebo nutností řízení. Vůbec mu nedochází, že jeho kolega či zaměstnanec se stává obětí s typickými důsledky šikany na pracovišti. Věří, že jeho postoj je správný, neboť si neuvědomuje a nevidí co dělá a jak na kolegu působí. Pokud je pachateli vysvětleno, co jeho chování způsobuje, uvědomí si své činy včetně jejich dopadů a okamžitě přestává mobbovat a své chování mění.

• Mobbera s dobrými úmysly – člověk, který má v úmyslu osobu měnit „pro její vlastní prospěch“ a působí na ní podle svého nejlepšího uvážení. Nutí oběť, aby dělala to, co si myslí, že je pro ni nejlepší, snaží se ji ovlivňovat i mimo zaměstnání, nevědomě ji zesměšňuje před kolegy či zákazníky, aby dokázal, že oběť potřebuje pomoci. Snaží se oběti ukázat, že to myslí dobře, že ji má ráda a že „přece ví co a jak“. Tento mobber neovlivňuje oběť vědomě a jeho úmysly jsou jiné než s cílem oběti ublížit. Po upozornění na toto nežádoucí chování od nezávislé strany, si pachatel uvědomuje co způsobuje, své chování přehodnocuje a následně zanechává. V dalších případech dokáže vidět své pohnutky a nechává kolegům jejich vlastní prostor.

Typologie bosserů podle Svobodové

Svobodová rozlišuje také typy osobnostímobujících ve vedoucím postavení, uvádí například typy bosserůjako je napříkladmlčenlivý samotář, nepřístupný, autoritativní, váhavý nebo náladový šéf a chlubil[3].

Sériový šikanista podle Tima Fielda

https://www.pracaavztahy.sk/osobnosti-anti-mobbingubullyingu-ucitelia-bojovnici/tim-field-myslienky-nazory/seriovy-sikanista-podla-tima-fielda/