MOBBING

Pojem mobbing je odvozen od anglického slova “to mob” = utlačovat, urážet, útočit, napadat, vrhat se na někoho, srocovat se. Výraz mobbing původně použil rakouský etolog a nositel Nobelovy ceny Kondrad Lorenz, který jím označoval útok zvířecí tlupy na vetřelce. Do oboru lidského chování přenesl zmíněný výraz v 60.letech minulého století švédský chirurg Heinemann. V roce 1993 zavedl v Německu pojem mobbing švédský psycholog profesor Heinz Leymann. Mobbingem se označuje především psychické týrání nebo systematický, cílevědomý a hlavně opakovaný útok na určitou osobu. Využívá degradujícího přístupu, nadměrné kritičnosti, zesměšňování, drobných či větších intrik.

Oč při mobbingu na pracovišti jde, lze odvodit z četných opisů tohoto výrazu: odstřelit, vydusit, vytěsnit, vymanévrovat, provádět zlomyslnosti, vést byrokratickou válku, vyhrožovat, zhnusit, nevražit, odrovnat, zášť, sprostota, vynucený odchod do důchodu, zostuzovat, gerillová válka, úskoky, intriky, odstavit, boj mezi kolegy, štvanice, likvidace kolegů, komplot, zesměnění, pohrdání, nátlak, organizované zošklivení, organizovaná sprostota, urážky, psychické násil, psychologická válka, psychický boj, psychický stres, zákopová válka, psychický teror, trýznění, úklady, pomluvy, šikana, zápas bez pravidel, duševní teror, sexuální obtěžování, ulička hanby, popichování, každodenní šarvátky, terorizovní, klepy, štvanice na pracovišti, nestydatost, verbální rvačka mezi kolegy, hanobení. [1]

Mobbing není konflikt, ani krátkodobá a jednorázová strategie. „Mobbing je řada negativních komunikativních jednání, jejichž se dopouští jednotlivec nebo několik osob vůči určitému člověku po delší dobu (nejméně půl roku a alespoň jednou týdně). [2]

Psychologové v této souvislosti hovoří o útočení na možnost komunikovat, na sociální vztahy, na sociální reputaci, na kvalitu její pracovní či ideové orientace a útočení na zdraví osoby. Ve faktorové analýze jednoho z nečastěji používaných dotazníků zjišťující mobbing se hovoří o sedmi faktorech[3]:

• Útok prostřednictvím organizačně – administrativních postupů: přeřazení na jiné pracoviště, zadávání nevhodných či víceméně ponižujících úkolů, hledání chyb, kterým se při práci člověk nevyhne a jejich tvrdé postihování
• Sociální izolace – “nikdo z nás se s tebou nebaví”
• Útok na soukromí: Narážky, zesměšňování všech faktických či smyšlených handicapů.
• Fyzický útok – inzultace, sexuální šikana
• Útok proti politickým, náboženským či jiným postojům významným pro danou osobu.
• Křik, nadávky, ponižující přezdívky, hanlivé verše označující danou osobu
• Pomluvy, drby, fámy

Charakteristiky mobbingových aktivit podle profesora Leymanna [4]:

• Dlouhodobé a nepřetržité útoky zaměřené na konkrétního jedince;
• Pravidelnost a opakovanost;
• Útoky jsou systematické a cílené;
• Nepřátelská a neetická forma komunikace;
• Hrozby jsou nepřímé a skryté, je tedy těžké rozpoznat, že se něco děje;
• Rafinovanost a zákeřnost;
• Aktivní a trvalý tlak;
• Nelítostnost, bezcitnost, nelidskost;
• Trvale jsou přítomny známky nepřátelství a agrese.

Podle Kratze z výzkumů vyplývá, že se dříve věnovala pozornost hlavně šikanujícímu chování představených, zatímco dnes je třeba urovnávat konflikty přerůstající v mobbing na různých podnikových úrovních. Nejčastěji dochází k mobbingu mezi kolegy, zatímco pokusy šikanovat nadřízené jsou vzácnější, protože hrozí mnohem větší nebezpečí prohry.

Šikana tedy probíhá nejčastěji jako:

1. Mobbing na stejné úrovni 44%
2. Mobbing shora 37%
3. Kombinace 1. a 2. 10%
4. Mobbing zdola 9%[5]