SLOVNÍ AGRESE

Strategie šikanování slovní agresí podle Svobodové:

 

  • Zásadní rozpor v nesouladu verbální a neverbální komunikace – vyjadřuje pravý opak pronesených vět, jeho tón řeči, gesta, mimika nesouhlasí se slovy, věty tak dostávají jiný význam. Pro oběť je matoucí, neví co si má myslet, čemu věřit. Agresor to popírá.
  • Mobber mnoho nemluví: odmítáním dialogu konflikty obratně zhoršuje a vyhrocuje. Mlčením se vyhýbá zodpovědnosti a připravuje se tím svalit vinu na oběť. Vše dokáže interpretovat ve svůj prospěch. Často se chrání sarkasmem.
  • Pokud mobber mluví, tak mlhavě, v náznacích, v hádankách, dvojsmyslně. – Není schopen komunikovat normálně, formulovat jasně, věty postrádají logickou souvislost anebo jsou nedokončené. Dává si záležet, aby pro oběť bylo obtížné si větu domyslet. Odvádí řeč od podstaty věci, mění témata hovoru. Používá rčení, přísloví nebo své názory prezentuje jako všeobecně platné pravdy. Dává najevo, že platí pouze jeho zkušenost a ostatní se musejí poučit, ukazuje oběti, že by měla vědět mnohem více ačkoliv je téma úzce specializované. Jindy oběť znevažuje tím, že se opakovaně něčemu podivuje.
  • Mobber se vyhýbá přímým odpovědím a jeho řeč může působit zdánlivě logicky a forma řeči je velmi zvláštní. Používá odborný, technický, abstraktní jazyk či žargon, aby se sám nedostal do úzkých nebo nebyl odhalen, že něco neví. Při komunikaci s obětí může mít monotónní, mdlý hlas, bez citového zabarvení a téměř v každém jeho slově lze cítit projevy pohrdání a posměchu, ač nic takového nebylo vysloveno.
  • Mobberova komunikace vyvolává v oběti zmatek – má zálibu v kontroverzích, jeden den tvrdí jednu věc, druhý den něco úplně opačného. Snaží se oběť vyprovokovat. Často neguje své vlastní tvrzení, čímž nutí oběť přemýšlet, zde není vina na její straně. Nikdy neslibuje, ale říká, co hodlá udělat, čímž ve druhých vzbuzuje mylný dojem, že to udělá.

 

Nejčastější strategie mobbingu podle Huberové:

 

Mezi nejčastější strategie mobbingu řadí Huberová šíření pomluv, izolování kolegy, sabotování práce, znevažování výkonů a schopností, poškození soukromí a osobnosti, poškození zdraví, ničivé válčení bez naděje na smíření. Dále charakterizuje

Strategie mobbera u šíření pomluv:

  • zákeřné šuškání
  • tajuplné narážky
  • jednotlivé případy se zveličují a zevšeobecňují
  • zlomyslné osočování
  • očerňování u nadřízeného
  • oběti se přisuzují provinění, kterých se nikdy nedopustila
  • Cílený „odstřel“

Následky: Taktika, která stěží vyvolává velkou pozornost, snižuje kromě společenské vážnosti i pocit vlastní sebeúcty. Než se oběť, jestli vůbec někdy, může konfrontovat s výtkami, ztratí už její důvěryhodnost většinou svůj kredit. Těžko se obnovuje její vážnost a vůbec celá situace. [1]



[1]HUBEROVÁ, B., Psychický teror na pracovišti, Neografie, Martin 1995, 38 s., ISBN 80-85186-61-6